'77 na Dunaji
|
Bratislavské
ulice sú dnes plné munice Virus punk rocku zasetý SEX PISTOLS, THE CLASH a dalšími průkopníky, se velmi rychle rozlezl - po celém světě brali nejrůznější nadšenci do rukou kytary a mlátili do nich stejně jako jejich vzory. Asi málokde se ale toto běsnění uchytilo v tak ortodoxně původní podobě jako v Bratislavě. Ne nedarmo se o ZÓNĚ A a dalších kapelách z hlavního města Slovenska občas psalo jako o "živých zkamenělinách britského punku" - v zákopu č. 77 se obrnily skutečně dokonale. Je třeba říct, že na Slovensku to s punkem narozdíl od Čech a Moravy před těmi dávnými lety příliš slavné nebylo. S výjimkou Bratislavy a Trenčína zde punkové kapely prakticky neexistovaly a i pro ty bratislavské bylo mnohem jednodušší si zahrát třeba v Praze než v nějakém jiném slovenském městě. Navíc se jejich koncertní aktivita omezovala na pár místních přehlídek "mladých talentů" a většinou se pak rychle rozpadly. ZÓNA A je vyjímkou - hraje už osmnáctým rokem. Začátky kapel v této publikaci by se daly opisovat přes kopírák - někdy v prvních měsících roku 1980 zalezli čtyři absolutní nehudebníci bydlící všichni v jednom bratislavském paneláku do jeho sklepa, kde za pomocí plechovek a španělek začali vyluzovat první zvuky. Hoši se tehdy nesehrávali jen na punkové klasice (RAMONES, STRANGLERS, CLASH), ale sáhli i ke Krylovi či Ivanovi Mládkovi. Kapela se po čase pojmenuje PARADOX a v její sestavě najdeme dva pozdější členy ZÓNY A - Jaro "Leďa" Lederleitnera (kytara) a charismatického zpěváka Petera "Koňýka" Schredla (mimochodem ani jeden z nich není původem Slovák - Koňýk je z Teplic a Leďo odněkud z Moravy). Koňýk ovšem po pár měsících rukuje na vojnu a tak se po následující dva roky zkouší bez něj. Dalšími členy jsou Laco "Mäkký pes" Vincze (bicí) a Rasťo Štiglic (basa). V září '82 je Koňýk z vojny zpátky a po pár poloveřejných vystoupeních pro známév sušárně onoho paneláku, se PARADOX pokouší vystoupit veřejně. Je domluven zřizovatel (odbor kultury ve čtvrtém bratislavském obvodu) a poté, co je EXTIPU zapůjčena první sklepní nahrávky kapely, přichází nabídka na společný koncert v Praze v únoru '83. Ten ale zatrhávají přímo na místě policajti se slovy "Přišli jste nám sem šířit kulturu,co?", ale alespoň je navázána spolupráce s tehdy nejznámější slovenskou punkovou kapelou. První oficiální vystoupení má PARADOX až 19. března 1983 na obvodní soutěži amatérských kapel. Pro přílišný pesimismus je už dopředu zakázán text skladby "Všetko je prázdne": Prázdne je miesto
v autobuse Ze soutěžního klání si PARADOX nakonec odnáší diplom za nejlepší texty a Koňýk s Rasťěm navíc nakládačku od místních chuligánů. Přitomný Robo Grigorov (tehdy ještě nikoliv známý populární zpěvák, ale člen VENTILU RG) komentuje vystoupení slovy: "Znelo to ako slovenský SEX PISTOLS." Po úspěšném koncertě se mění basák - na basu nastupuje Miroslav "Koleso" Kolečáni a v létě přicházejí další vystoupení - dvakrát hraje PARADOX pod širým nebem v rámci 'kulturného léta' na Partizánskej Lúke, další koncert hraje v pozměněné sestavě doplněné o členy EXTIPU před sedmi stovkami diváků na Rači. Ještě víc lidí (1500) je na 'Obvodnej súťaži politickej piesne' v estrádní hale Parku kultury a oddechu. O kapele se tak poprvé objevuje zmínka v novinách. Počátkem prosince má PARADOX první samostatný koncert v Muko klube Družba, kde už předtím dvakrát úspěšně vystoupil EXTIP. Kapacita sálu - 70 lidí - je dvojnásobně překročená a úspěch je veliký, i díky divoké pódiové show frontmana Koňýka. Posledním koncertem v roce '83 je Lamač, kde se na PARADOX poguje jako nikdy předtím. V březnu roku následujícho přichází další přehlídka obvodních amatérských kapel, na kterou v 'Oficiálnej histórii PARADOXU' vzpomíná Leďo takto: "Bolo to naše najpunkovejšie vystúpenie v PKO, všetci sme mali chuť robiť bordel. Bordel sa preniesol aj do hľadiska, kde l'udia divoko skákali, kým ich usporiadatelia nezahnali nazad na miesta. Vyvrcholilo to na EXTIPE, ktorý hral posledný. Epidémia poga boli nezadržatel'né a v sále sa strhli pästné súboje medzi punkermi a usporiadatel'mi." Ten samý měsíc kapela podstupuje přehrávky, které neudělá, i když na nich vystupuje kultivovaně a ve slušném oblečení. Poslední koncert má tak 3. dubna v Dome lodníkov - koná se u příležitosti oslav osvobození Bratislavy a vstup je jen pro pozvané svazáky. V té době už je EXTIP bez Mikiho Mikušky (basa, zpěv), který odešel do VENTILU RG a tak se uvažuje o spojení obou kapel. Po měsíci nejrůznějších změn to nakonec dopadá úplně jinak: PARADOX zaniká, Koleso jde do EXTIPU, ze které naopak odcházejí Peter "Ozzy" Hurtig (bicí) a Sveťo Korbel (kytara) a společně s Koňýkem a Leďem zakládají ZÓNU A. Basu bere jeden z nejstarších bratislavských pankáčů Braňo "Šimpy" Alex. Po PARADOXU zbyly čtyři kazety vydané v počtu pár kusů Koňýkovým labelem In Flagranti, ale také řada skladeb, které do svého repertoáru použila ZÓNA A - Dievča zo Šanghaja, MHD, Počítač, Prepadávač anebo Pivo. Ať už to bylo kvůli tomu, že divočejší punkové publikum PARADOXU a EXTIPU odpovědné orgány vyděsilo anebo tím, že z Prahy trochu opožděně dorazila štvanice na nekonformní kapely, začaly se s rokem 1984 v Bratislavě nad punk rockem stahovat mračna. Hned první koncert ZÓNY A je pro 'nevyhovující texty' zrušen a veřejně může vystoupit až v červenci '84 v Lamači, což je tehdy jediné místo, kde mohou punkové kapely hrát. Následuje období, kdy se přízeň oficiálních míst (natočení dvacetiminutového filmu o kapele bratislavskou televizí, koncert s ABRAXASEM před tisícovkou lidí, první koncert v Praze na Rokosce) střídá s nelibostí (zmíněný film je uložen do trezoru - 'nevhodný pro socialistickou mládež', marný pokus o přehrávky, poté, co příjde nabídka vystoupit na festivalu v polském Jarocinu, odebírá Státní bezpečnost všem členům kapely pasy atd.). V období od léta '85 do léta '86 ZÓNA A nevystupuje díky zákazu vůbec, protože je označena za fašistickou. V září '86 se vrací na pódia - pod falešným názvem Z.-A- hraje společně s KERNEM v bratislavském Domu ROH. Následuje účast na festivalu 'Šanca '86' a začátkem roku 1987 úspěšně složené přehrávky a účast na dalším festivalu 'Rockový kolotoč'. Aby to ale všechno nešlo zas tak dobře, přichází 27. září 1987 - smutně proslulá akce 'Horský park', kdy policie rozhání 'veřejnou zkoušku' ZÓNY A a několika nových punkových kapel (KRACH, BARBUS) ve vysokoškolském klubu. Třicet čtyři zadržených, mezi nimi i Koňýk coby 'organizátor punkového povstání'. V samizdatu Voknoviny popisuje přímý účastník onoho povedeného koncertu své zážitky následovně (článek se trefně jmenuje 'K holiči do Bratislavy'): "Po příjezdu z Prahy jsme došli do hospody Funus a měli srandu z toho, jak na nás všichni čuměj. S čerokýzem na hlavě nás považovali za pankery z Londýna a taky jsme se dověděli proč. Slovenský a bratislavský punkové nosí s sebou tašku s náhradním oblečením a podle potřeby se převlékají a slušně češou. Prej kvůli policajtům. Měli jsme z toho srandu, ale náš pocit 'punků z Londýna' netrval dlouho. Asi po půl sedmý jsme odešli do klubu, kde začala hrát první kapela. Jméno jsem si nezapamatoval, ale byl to celkem slušnej neopunk. Asi za dvacet minut se v klubu objevili esembáci, prej máme opustit klub. Po menší kontravezri a po tom, jak jsme viděli, že místní se radši pakujou, jsme odešli zpátky do hospody. Drška s Robinem odešli na vlak, že pojedou domů, což jsme měli udělat taky, protože to, co se dělo potom, jsem ještě nezažil. Během deseti minut byla hospoda obklíčená asi 30 policajtama v pěti autech a dvou antonech. Surově nás nacpali do aut a odvezli na fízlárnu. Tam jsme museli stát u zdi s rukama nad hlavou a sebemenší pohyb byl odměněn pořádnou ranou pěstí či obuškem. Jeden Bratislavák se zeptal, jestli si může zakouřit. Na to mu jeden menší policajt odpověděl: 'No samozřejmě, my tady máme pro vás přímo zařízenou kuřárnu, no jen pojď.' Za chvíli se kluk vrátil, hubu rozmlácenou do krve a ten policajt povykoval: 'No? Chce si snad ještě někdo zakouřit?' To už si nás jednoho po druhým volali do kanceláře, kde nám brali vše, co mohli i nemohli. Že nám brali pyramiďáky, no na to sme už byli jakž takž zvyklí, ale že brali i nějaký řetízky a náušnice, to už byla zlodějina. Když jsem se zeptal, jestli se dostanu aspoň nějaký lejstro na ty zabavený věci, dostalo se mi odpovědi, jestli si náhodou nechci taky zakouřit. Když jsem přišel zpátky na chodbu, počet zkrvavenejch obličejů vzrostl. Ten mrňavej tam pobíhal a voháněl se pendrekem jak divej. Přišel k jednomu a povídá: 'Teče ti z nosu krev, zasvinil si nám podlahu!' a bum, rána. Kluk si otřel nos a bum. 'Řek sem ruce nahoru.' Vylejval si mindráky, prcek. Po všech těhletech exhibicích, kdy pání policajti dokázali, že to jsou oni, kdo vládnou, a že jenom oni mají pravdu, jsme si trapně mysleli, že nás pustěj. Po 'propuštění' nás okamžitě naházeli do antona a nastalo druhé dějství na státní (nebo kriminálce?) v budově 'U Dvou lvů.' Na chodbě jsme zaujmuli opět polohu s rukama nad hlavou, pár kluků si vzali do kanclu a já se šel fotit. Asi sem se jim líbil, protože se mě fotili i barevně. Pak mi vzali otisky, přičemž se pořádně zasrali od barvy a samozřejmě sem za to moh já. Tak sem si i já šel 'zakouřit'. Po cigáru, který mi ani trochu nechutnalo, mě nacpali do kanclu, kde to teprve začalo. Mezi dveřma sem dostal hned pár facek, aby se mi líp mluvilo, a nakonec svoji rezoluci shrnuli v to, že sem zkurvenej Čech a jako takovej že bych potřeboval přes hubu. To poslední pro ně nebyl problém dokázat. Když sem se vrátil na chodbu, byla mi poněkud zima na hlavu a chodbou se neslo Hoškovo huhlání: 'To sem sice věděl, že tu máte i skiny, ale toho sem předtím neviděl!" Měsíc po téhle velkolepé policejní akci ZÓNA A bez problémů vystupuje na velké bratislavské přehlídce alternativních kapel nazvané Čertovo kolo (punk zde vedle ní reprezentují ještě H.N.F.). Přístup slovenských státních orgánů k punku byl tedy poněkud schizofrenní... V únoru '88 odchází kytarista Sveťo (později reaktivuje EXTIP) a ZÓNA A už redukovaná na čtveřici sklízí úspěch na punkové scéně pražského Rockfestu. Přicházejí další problémy s StB, když Końýk na jednom koncertě vystoupí v uniformě příslušníka Veřejné bezpečnosti. V létě kapelu posiluje policajt opravdový - akordeonista Elvis, jehož tahací nástroj dodává některým skladbám přichuť klasických slovenských lidovek. "Elvisa vyhodili z polície potom, ako na koncerte v Piešťanoch vystúpil v policajnej čapici...Po koncerte nás zadržali a že 'Kde si zobral tu čapicu?', on vytiahol preukaz, že 'Tu!', tak ho zobrali aj s Braňom, nás nechali, lebo sme sa nezmestili do auta." (Koňýk) Následuje několik větších přehlídek jak u nás, tak na Slovensku, v březnu 1989 hraje ZÓNA A v bratislavském Parku kultury a oddechu pro 1 600 lidí! Potom Rockfest '89, kde jsou oproti minulému ročníku společně se ZNOUZECTNOSTÍ jedinými zástupci punku a kde sklízejí obrovský ohlas - pankáči nadšeně berou útokem bariéry oddělující kapelu od publika a rozjíždějí divoké pogo. Ve stejném měsíci (duben) nahrávají první skladby pro další film, který nebude nikdy (resp. za starého režimu) uveden. Kapela zabředává do oficiálních vod čím dál hlouběji - v létě '89 se objevuje s videoklipem v televizi a to v pořadu Triangl s Útokem na špicu hitparády. Skladba o upachtěném tlačení se na přední příčky hudebních žebříčků, paradoxně zahraná v soutěžním pořadu nabitém bezpohlavními nesmysly - trochu to připomíná písničku proti EMI od SEX PISTOLS na desce vydané tou samou firmou. V rozhovoru pro svazácký plátek Smena ZÓNA A říká:"Politické názory? Já sa vobec nestarám o to, že kto je prezident. Načo? Pre mňa platí jediné - žiť a nechat žiť. Angažovanost? Pozri, mám svoju prácu a snažím sa robiť ju čo najlepšie, napl'ňam hasiace prístroje, vieš? Mňa táto spoločnosť sklamala. Či som ja sklamal ju, to neviem. Napl'ňam hasiace prístroje a zatial' všetky fungovali." Fanzin Sračka rozhovor jedovatě komentuje slovy: "Vždy jsem si myslel, že kapely tohoto ražení jsou stejné jak na jevišti, tak i ve všedním životě." V dalším čísle však přichází omluva s tím, že rozhovor byl zmanipulován. Monopolní slovenské vydavatelství Opus nabízí vydání singlu, ovšem požaduje upravit texty skladby Pivo, na což kapela nepřistupuje a z desky tak nakonec nic není. Blíží se listopad 1989, ZÓNA A hraje jeden skvělý koncert za druhým a pevně se drží na špici domácího punku. Začátkem roku 1990 však odcházejí dva zakládající členové Braňo a Ozzy, aby založili SLOBODNOU EURÓPU - melodičtější a rock'n'rollovější punk. ZÓNA A přibírá rytmickou sekci EXTIPU, škrtá 'A' v názvu a jede dál. V dubnu 1990 se zúčastní propadáku v Lucerně jménem 'Miss punk', z kteréžto akce vychází kompilační LP 'Akce punk', kde má dva vály (Janko a Nezmením sa), moc dobře ale nezní. O něco lepší je její účast na sampleru 'Punk's not dead' (Punc), s lehce rasistickým Cigánským problémem a Červenou armádou. Co se čistě nezávislé produkce týká, objevuje se na 'Co bylo za zdí?'. Samostatné LP nahrává pro Opus - jmenuje se 'Potopa' a obsahuje 17 pecek, bohužel s chladným až sterilním zvukem. Povedený je ale obal s karikaturou kapely zmítané divokými vlnami na voru, zatímco dva ZÓNU nedávno opustivší členové palubu opouštějí v plovacích kruzích. Mluvíme-li už o nahrávkách, je třeba se vrátit o pár let
zpátky - ke čtyřem demáčům, které zachycují ZÓNU A v té nejautentičtější podobě: Klasickému stylu '77 zůstávala ZÓNA A věrná po celou dobu své předrevoluční existence - mezi prvním a čtvrtým demáčem moc rozdílů nenajdete, stále je to ten samý chytlavý a šťavnatý punk rock s propracovanými kytarovými party, Koňýkovým jedovatým vokálem a sborovými melodickými refrény. Nápady tomu rozhodně nechybí a texty, většinou ironicky reflektující život mládeže za časů socialistické šedi 80. let, nejsou vůbec hloupé. Nedobře končící vztahy, emigrace, kariérismus, zážitky s estébáky.... Kam kráčaš
človeče? Co se týká porevoluční činnosti kapely, tak za zmínku asi stojí jen to, že ZÓNA A byla jednu dobu mezi částí domácích punx velmi neoblíbená a v Bratislavě dokonce někdy v půlce 90. let koloval leták, obviňující ji z fašismu (kvůli údajným přátelským vztahům s přední slovenskou nazi kapelou KRÁTKÝ PROCES). Jako jedna z mála předrevolučních kapel ZÓNA A 'prorazila' na Západ, vyšel ji singl v Německu (v r. '93) a objevila se na několika oi! kompilacích (např. na velice povedeném LP 'Oi! Rare and exotica' kde je po boku kapel ze Singapuru, Estonska, Kolumbia a Jižní Afriky a má zde Muže s kožušinovým límcom), což ji vyneslo velkou popularitu mezi tzv. apolitickými skinheady. A ještě jedna věc - v roce '96 si Monitor (v té době už pobočka nadnárodního koncernu EMI) všiml, že ve světě hudebního byznysu zase na chvíli letí punk (v podobě blbostí typu GREEN DAY a OFFSPRING nebo obnovených SEX PISTOLS) a že by se tedy na tom dalo něco málo vytřískat i u nás. Vychrlil tedy několik nových titulů, mezi jinými i cédéčka ZÓNY A a VISACÍHO ZÁMKU. Nicméně kapely musely podepsat smlouvu s klauzulí, že 'skupina nesmí používat vulgárních výrazů'. ZÓNA A si tak prožila tu samou situaci jako v roce '89, kdy ji v Opusu nechtěli vydat singl kvůli nevyhovujícímu textu skladby Pivo (nicméně pár 'vulgárních výrazů' se na CD stejně nakonec objevilo). Celkem zábavné srovnání praktik před a po listopadových poměrů u našich gramofonových mamutů, ne? |